Poutníci na MimeFest v Poličce
"Poutníci po hvězdách
Poetické představení z produkce FysioART učí malé diváky, že stojí za to vydat se na cesty, i když se neobejdou bez překážek, a těm velkým otevírá svět, na který možná zapomněli. Laskavost, s níž je do dění na scéně zapojováno publikum z řad těch nejmenších, je pak něčím, co se jako vlna rozlije ke všem a napájí žízeň, o které ani nevíme, že ji máme. V tom dospělém životě, který člověka učí být stále silnější, odolnější a nikoho a nic nepotřebovat, totiž laskavost někdy chybí. Ačkoli se zarputile tváříme, že je nepotřebná a že je třeba z ní vyrůst v nezlomné bytosti. A divadlo nemá jenom burcovat a rozdírat, může otevírat oči i tím, že nabídne přístav a objetí.
Jaká jsou dětská přání a sny? Kam by chtěly putovat a cestovat? Dětské hlásky, jež se s prostou upřímností vyznávají ze svých snů, smývá voda narážející do břehů. A putování začíná. Tiše a v napětí sledují děti jedinou loutku, poutníka, který se vydává na cesty. Nebe se rozzáří hvězdami a kroky do ticha lákají, rozeběhnout se a pak jít podél proudu, dál a dál... Interpreti, kteří byli zatím nenápadně usazeni v publiku, přicházejí a zdraví se na svých poutích. Brzy se z nich však stanou přátelé.
Pragmaticky. Jednoduchoučká projekce - náznak rozvíjí fantazii. Několik čar je víc než velká vizuální kouzla. Začít málem a nezatěžovat. Dětská fantazie potřebuje prostor. Malý impulz je lepší než závěj symbolů. Na ty bude ještě v životě čas. A je vzácné tohle chápat a umět s tím pracovat! Nezahltit uši. Vyhnout se trivialitě. Zvuky přírody, zvuky města. Rytmus a kouzelný hudební nástroj. Čím může být jeden kmínek bývalého stromu? Poutnickou holí, závorou, přístřeškem, brodem, kytarou... Na scéně si performeři vystačí jen se dvěma kládami, jednou přírodnější a druhou užší opracovanou, se kterými vykouzlí divočinu i město. Inscenace, kterou složíme do dodávky jako komediantského vozu."